Chlumecké soustředění
Smích opočenských volejbalistů se rozléhal celým Chlumcem
Těšili jsme se na to už od loňska a správně jsme tušili proč. O čem je řeč? O našem - už tradičním letním volejbalovém soustředění. Letos jsme vyrazili do Chlumce nad Cidlinou. Předpověď počasí slibovala tropické teploty, takže jsme byli natěšeni už týden dopředu a věděli, že nadcházející víkend patřit opět mezi legendární. Sluníčko, bazén, volejbal, skvělá parta - co víc si přát.
Do areálu chlumeckého koupaliště jsme se sjížděli během posledního srpnového pátku. „Čáu, tak jsem vybrala tohle místo, “ vítala nás Pavlínka, která dorazila první. Jen co jsme postavili stany, museli jsme zkusit zdejší dvě hřiště s jemným, sluncem prohřátým bílým pískem. To mluví samo za sebe - hra se protáhla až do setmění.
Po „práci“ musí samozřejmě následovat ty koláče, takže jsme vyrazili na hromadnou večeři do parádní hospody, kterou nám doporučila místní mládež. „Dám si tatarák,“ prohlásil natěšeně Václav. Všichni si při vybavili vzpomínku na houkající sanitku, která ho z Mácháče, jednoho z minulých soustředění, odvážela do nemocnice s podezřením na otravu. Tentokrát se mu naštěstí po tataráku a další stravě nic nestalo. Letos totiž bylo hlavně potřeba dodržovat pitný režim, což nikomu problém nedělalo.
Spokojeni a s nacpanými pupky jsme se vrátili do kempu, uspali ratolesti a pokračovali ve společenské části večera. Kdo nás zná, určitě si umí představit, jak to probíhalo. Žádná teorie o správném podání, nahrávce či smeči, jen smršť humorných a neuvěřitelných historek. Bohužel spolukempující neměli pro náš halasný smích lehce po půlnoci pochopení, tak jsme se raději přesunuli dál od stanů ke stánku, kde pro naši rozesmátou partu měli pochopení i po zavírací hodině.
Vrcholem celého večera bylo, když Gabča vytáhla z rukávu svoje vtípky. To je ještě v kombinaci se smíchem Pegy téměř vražedná kombinace. Nemohli jsme se přestat chechtat - doslova. Myslím, že se náš smích musel rozléhat celým Chlumcem. Většina z nás si pěkně rozpumpovala bránici a namohla břišní svaly.
„No to nás chci zítra vidět, jak budeme hrát,“ říkala jsem si, když jsem nad ránem lezla do stanu. Nakonec to nemělo chybu. I když jsme byli unaveni, tak nám pohodová atmosféra, modré nebe, osvěžující voda a možná i to chlazené pivko dodaly energii pro hru.. A abychom sobecky nemysleli jen na sebe, připravili jsme také něco pro naše nejmenší - sportovní miniolympiádu. Se zářícíma očima děti soutěžily ve skoku do dálky, v hodu na plechovky, či v běhu v písku. „Kolik jsme skočily, kolik jsme skočily,“ chtěly hned vědět. Musely si však počkat na oficiální vyhlášení, protože v neděli ráno ještě miniolympiáda pokračovala v dalších soutěžních disciplínách. Skákalo se do vody, plavalo a tatínkové se dokonce obětovali, vzali své ratolesti na ramena a v bazénu bojovali v kohoutích zápasech. „Tak pojď, pojď,“ vyzýval Jirka Víťu. Bacha, vzadu! Au, no počkej… Chvílemi jsem přemýšlela nad tím, jestli to je větší zábava pro chlapy nebo pro ty děti.
Na prvním místě se nakonec umístila Nelinka M., nová vycházející sportovní hvězda - evidentně talentovaná po mamince a tatínkovi. Všechny děti si z miniolympiády odnesly diplom a samozřejmě nechyběly sušenkové medaile.
Když se nedělní odpoledne chýlilo ke svému závěru, pomalu jsme začínali balit. Nikomu se nechtělo. „Já si snad zítra vezmu dovolenou a ještě tady pár dní zůstanu,“ vzdychla Káťa. Myslím, že by to většina z nás udělala ráda, ale povinnosti jsou povinnosti. Takže jsme si naposledy zapinkali a docela opálení a příjemně utahaní se k večeru se rozjeli směr Opočno. Alespoň nějakou útěchou nám mohlo být, že za pár týdnů jsme se znovu měli sejít na další tradiční akci - volejbalovém turnaji Sokola Opočno.
Počasí nám přálo i tentokrát. Zase přes třicet. Všechny mile překvapila hojná účast i v tomto počasí. „Celkem nás je osm týmů,“ oznamovala druhou zářijovou sobotu Pavlínka, když všichni dorazili na semechnické hřiště. S přestávkami na občerstvení v místním sportovní restauraci jsme hráli až večera. Slavnostní nástup všech týmů a vyhlášení konečného pořadí, předání diplomů a cen ukončil turnaj. Pořadatelské týmy Sokola Opočno si na oslavu čtvrtého a pátého místa přiťukly pivem a pochvalovaly si, jak závěr letní sezony byl zase super…..
Tak se těšíme za rok….